Někdy v průběhu roku 2009 jsem začala uvažovat, že bych si pořídila loveckého psa. Pocházím z myslivecké rodiny, děda i taťka jsou myslivci a tito psi mi byli vždycky nejblíže. Hned na začátku jsem věděla, že chci šedivého psa - výmarského ohaře krátkosrstého. Samozřejmě s tímto mým krokem musel souhlasit i můj taťka, protože je aktivní myslivec a bez jeho pomoci, rad, zkušeností a hlídání Arta by to nešlo. Takže jsem začala hledat na internetu a v časopisu Myslivost. Zrovna koncem roku mi každý chovatel říkal, že už štěňata nemá, ale dne 27.12.2009 mi zavolala chovatelka Hana Kučerová z Aše, které jsem předtím také volala a ta mi řekla, že se jí vrátil pejsek a jestli bych ho nechtěla. Takže jsme se dne 3.1.2010 v šíleném zimním počasí vypravili s taťkou a fungl novým autem podívat do Aše na štěně výmarského ohaře. Cesta byla dlouhá (314 km jen tam) a ke všemu strašně sněžilo, ale když jsme přijeli do Aše, tak hned ke mně běžela jedna šedivá kulička a bylo rozhodnuto. S chovatelkou Hanou Kučerovou jsem podepsala kupní smlouvu, vyslechla jsem si pár rad a jelo se domů, kde na mě teprve čekala ta pravá odpovědnost. Začátky nebyla zrovna lehké, ale dneska vím, že jsem díky Artovi poznala, kromě sportu, svůj další velký životní koníček, seznámila jsem se se spoustou fajn lidí, našla jsem nové kamarády a pronikla do světa kynologie a myslivosti .... díky Arte 
Pak už to šlo ruku v ruce – zkoušky, výstavy, zkoušky, výstavy, hony a já začala uvažovat o parťákovi k Artovi, na kterého jsem čekala asi rok a vyplatilo se - dočkala jsem se jednoho z nejlepších výmarů své doby a to vysněného Fenixe 
V průběhu toho všeho jsem složila myslivecké zkoušky a stala jsem se všestranným rozhodčím pro ohaře a jako rozhodčí jsem začala pokukovat po plemeni německého krátkosrstého ohaře, kdy jsem byla nadšená jeho skvělou polní prací. Dva roky jsem měla v jedné z nejlepších chovatelských stanic tohoto plemene „z Ranského letiště" zamluvené štěně a najednou přišel ten den a Vincent byl doma. Jsem zvědavá co nám společná budoucnost přinese
A aby toho nebylo málo, někde v hlavě jsem měla myšlenku založit si vlastní chovatelskou stanici a věnovat se ohařům i z té druhé stránky. Název stanice byl jasný hned od začátku - musel tam být Hroznětín, vesnice, kde jsem s dědou myslivcem a babičkou prožila dětství a poprvé jsem díky dědovi čuchla k myslivosti a k loveckým psům. Tudíž se mi splnil další sen mít chovatelskou stanici s názvem „z Hroznětínské Olšiny".

  


Bc. Martina Sedláčková
580 01 Havlíčkův Brod
736 165 645
mates.sedlo@seznam.cz